A preferuje tedy pes vždy čichově lákavou alternativu, která očividně voní masem, ale nemusí být chutná a výživná, před superprémiovými granulemi, které tak vonět vždy nemusí, ale jsou vysoce výživově hodnotné a chutné? Pojďme se na téma podívat blíže na základě zajímavých studií.
I když se psi vyvinuli z masožravých vlků, dokážou bez problémů trávit uhlohydráty (brambory, rýži, obiloviny, …) a rostlinnou stravu. Je za tím historie tisíců generací divokých, potulných psů, kteří se živili zbytky po lidech vybíraných z odpadků. Ty byly na bílkoviny velmi chudé a zároveň obsahovaly velká množství uhlohydrátů. Psi jsou dnes tedy jednoznačně všežravci, nicméně jejich preference jídel založených na mase je očividná. Tato touha po mase však nemusí být čistě instinktivní, jak tvrdí Linda P. Case na svém blogu The Science Dog. A existují pro to i vědecké důkazy.
Psi dokážou trávit uhlohydráty díky svým biologickým rozdílům od vlčích předků. Konkrétně mají psi více kopií genu AMY2B, kódujícího pankreatickou amylázu, enzym, který rozkládá uhlohydráty na jednodušší molekuly cukru. Psi však i tak neustále preferují jídla s vysokým obsahem masa, i když takový pokrm pouze jako maso voní, před granulemi s vysokým obsahem masa a bílkovin. Case prozkoumala několik studií týkajících se divokých psů v Indii (kde jich žije hodně a mají dlouhou historii) a jejich přirozeného výběru stravy. Tito psi se živili pouze vybíráním odpadků a občasným lovem malých zvířat.
